Výstava Aura Rebela
Výstava děl Agneši Sigetové a Pála Tótha
12.–30. září 2025, Hrad Litoměřice, Tyršovo náměstí 68
Partneři projektu: Vinařství HUTÁR, SOS výživné nadační fond
Kontakt pro média: Ing. Dionýz Hutár, vino@vinarstvihutar.cz
Výrazné solitéry slovenské výtvarné poválečné scény, životní partneři i spolupracovníci z jednoho uměleckého ateliéru: akademická malířka Agnesa Sigetová a akademický sochař Pavol Tóth. Jejich originální, nezávislá a unikátní díla budou poprvé společně prezentována v České republice. Jedinečnou expozici hostí v září Hrad Litoměřice.
Od 12. do 30. září 2025 ožijí prostory Hradu Litoměřice výstavou AURA REBELA / Z ateliéru na Drotárskej, která vůbec poprvé v Čechách představí společně tvorbu dvou výjimečných osobností slovenského poválečného umění. Agneši Sigetové (1930–2004) zvané „Neša“ – malířky, kreslířky, ilustrátorky, autorky koláží i textilních objektů. A Pála Tótha (1928–1988) sochaře, malíře a grafika, jehož životním tématem byla žena jako věčný zdroj inspirace i věčný symbol krásy, síly i lidské křehkosti. Na tuto unikátní expozici zve veřejnost Vlado Siget s rodinou.
Sigetová a Tóth byli propojeni nejen osobně, ale i profesně – dva silné tvůrčí talenty, které sdílely společný ateliér na bratislavské Drotárské ulici. Ve „výtvarnické kolonii“, kde měli za sousedy řadu významných umělců. Vzájemně se respektovali, inspirovali a podporovali. Ačkoliv jejich cesty vedly k rozdílným výtvarným polohám, oba spojovala potřeba svobody, vnitřní nezávislosti, neochota podřizovat se konvencím.
Agneša Sigetová
Její samota i vzdor
Narodila se 5. června 1939 na Slovensku, ve vesničce Behynce v topoľčanském okrese.
Od roku 1941 žila v Bratislavě, kde 19. března 2004 zemřela. Vystudovala Střední školu
užitého výtvarnictví a poté krajinářské a figurální malířství na Vysoké škole výtvarných
umění v Bratislavě pod vedením prof. Dezidera Millyho a prof. Jána Želibského.
Neša byla nejen výtvarnicí, ale především výraznou a nezávislou osobností, jejíž tvorbu i
životní dráhu poznamenaly dobové okolnosti. S nezlomnou vnitřní silou odmítala diktát
trendů i komerčních tlaků. Když po roce 1971 musela omezit výstavní činnost, nacházela
vyjádření v ilustracích knih, jimž opět dokázala vtisknout osobní ráz a originalitu.
Vystavovat znovu začala až v 90. letech. Na sebe i svá díla byla velmi náročná. Když s
obrazem nebyla spokojená, neváhala jej dokonce zničit, spálit. Co zůstalo, nese pečeť
čistoty a opravdovosti.